Fidelovo vězení
Východně od města asi pět kilometrů leží bývalé vězení Presidio Modelo. Bylo postaveno v letech 1926 až 1931 za vlády Gerardo Machado na základě předlohy již existujícího vězení z USA Illinois. Svůj věhlas toto kruhové pětipatrové vězení získalo poté, co v něm v letech 1953 až 1955 byl uvězněn Fidel Castro s dalšími útočníky na kasárna Moncada. Tito rebelové byli drženi odděleni v jiné budově sloužící jako nemocnice, aby nemohli svými revolučními myšlenkami nakazit ostatní spoluvězně. V roce 1967 bylo vězení uzavřeno a nemocnice byla přeměněna na veřejnosti přístupné muzeum.
Do vězení se nejrychleji dostanete z města od požární stanice na Calle 32 odkud jezdí víceméně pravidelná soukromá přeprava terénními auty směrem do Reparto Chacón, cena 5 CUP za osobu. Před vstupem do objektu vězení minete basebalové hřiště. Na první pohled idylické místo. Hlavní budova se širokým schodištěm z bílého mramoru a po stranách do půlkruhu vystavěné domy, kde bydleli vysoce postavení zaměstnanci. Samotné vězení se rozkládá za hlavní budovou a skládá se ze čtyř samostatných vězeňských budou a jedné centrální, která sloužila jako jídelna. V plánu bylo postavit další čtyři kruhové ubikace a dosáhnout tím kapacitu až 7000 odsouzených.
Všechny budovy jsou volně přístupné a tak jsme si mohli nasát ponurou atmosféru a představit si alespoň lehce jaký tam byl život. Celu obývali dva spoluvězňové, měli tam dvě sklápěcí postele, záchod, umyvadlo a ti šťastnější okno s výhledem na zalesněný kopec. Na pohled to nevypadá tak děsivě, ale vzhledem k podmínkám a délce trestů se realita okamžitě mění. V běžném režimu bylo v jedné budově kolem 700 osob na které dohlížel pouze jeden dozorce z věže uprostřed atria. Jednou z mála denních radostí byl několikrát denně výlet do jídelny a zpátky.
Muzeum je v budově nemocnice nalevo, kde jsou historické fotografie, artefakty, model plánu vězení a postele kde spával Fidel se spolubojovníky. Závěrem - určitě doporučuji navštívit a na chvíli se posadit ve své kobce.
Do vězení se nejrychleji dostanete z města od požární stanice na Calle 32 odkud jezdí víceméně pravidelná soukromá přeprava terénními auty směrem do Reparto Chacón, cena 5 CUP za osobu. Před vstupem do objektu vězení minete basebalové hřiště. Na první pohled idylické místo. Hlavní budova se širokým schodištěm z bílého mramoru a po stranách do půlkruhu vystavěné domy, kde bydleli vysoce postavení zaměstnanci. Samotné vězení se rozkládá za hlavní budovou a skládá se ze čtyř samostatných vězeňských budou a jedné centrální, která sloužila jako jídelna. V plánu bylo postavit další čtyři kruhové ubikace a dosáhnout tím kapacitu až 7000 odsouzených.
Všechny budovy jsou volně přístupné a tak jsme si mohli nasát ponurou atmosféru a představit si alespoň lehce jaký tam byl život. Celu obývali dva spoluvězňové, měli tam dvě sklápěcí postele, záchod, umyvadlo a ti šťastnější okno s výhledem na zalesněný kopec. Na pohled to nevypadá tak děsivě, ale vzhledem k podmínkám a délce trestů se realita okamžitě mění. V běžném režimu bylo v jedné budově kolem 700 osob na které dohlížel pouze jeden dozorce z věže uprostřed atria. Jednou z mála denních radostí byl několikrát denně výlet do jídelny a zpátky.
Muzeum je v budově nemocnice nalevo, kde jsou historické fotografie, artefakty, model plánu vězení a postele kde spával Fidel se spolubojovníky. Závěrem - určitě doporučuji navštívit a na chvíli se posadit ve své kobce.
Džungle La Jungla de Jones
Ranní vstávání po sobotní mega kalbě na diskotéce La Mecánica nebylo snadné, ale žijeme jen jednou. Hlavně jak říká moje skvělá kamarádka není čas ztrácet čas. Došli jsme na stanoviště taxi colectivo, která stojí v parku na rohu Calle 39A a Calle 18 kousek od nemocnice. Cena za cestu do Santa Fe je 10 CUP, my jsme vyskočili z auta na dálnici u odbočky k hotelu Colony. Dál se musí pěšky. Měli jsme štěstí, zastavil nám státní zaměstnanec s terénním vozidlem a odvezl nás až ke vstupu do džungle. Já pořád říkám, že Kubánci jsou moc milí lidé. Při vstupu jsme se chtěli prokázat kubánskou občankou, aby jsme platili odpovídající vstupné, ale zaměstnankyně na nás hned spustila, že naše průkazy jsou určitě falešné a že si musíme návštěvu domluvit dopředu v cestovní kanceláři atd. Výsledek byl ten, že nám něco maličko pověděla o historii a nechala nás si projít okruh džunglí. Bylo vidět, že jsou zvyklí na organizované skupiny a ne na jednotlivce navíc v neděli. Džungli založili v 1902 dva američtí botanici s cílem studovat rostliny a stromy z celého světa. Nyní je v parku přes 80 různých druhů stromů. Parkem se dá projít po klikatící se cestičce, která několikrát překonává potůček. Většina rostlin a stromů má popisky, takže hned víte, který strom je zasvěcený lásce. Určitě budete chytřejší než my a navoníte se repelentem, protože v džungli žije více komárů než Kubánců na celém ostrově. Řekl bych, že pokud jste nadšenými botanisty pak džungle stojí za návštěvu.
Muzeum národního hrdiny José Martího
Muzeum neboli farma Finca El Abra se rozprostírá na pozemcích asi 3 km jihozápadně od Nueva Gerona. Dá se tam dojít i pešky pokud budete pokračovat na jih ven z města po Calle 41. Těsně před odbočkou na letiště se musíte dát vpravo a dlouhou alejí dubů a eukalyptů dojdete až na farmu. Stojí za to se sem vypravit nejen kvůli samotnému muzeu, ale také kvůli jeho okolí. Farmu obepíná pohoří Sierra de las Casas stoletá posvátná ceiba na dvoře. Farmu obývá potomek Giuseppe Girondella, který zde hostil po několik měsíců José Martího. Mladý a v té době s podlomeným zdravím José Martí dorazil na farmu 17. října 1870. Přivedli ho v železech, ve kterých pracoval na Kubě v dole jako politický vězeň. I přes výslovný zákaz Giuseppe nechal okovy odstranit a díky tomu se José Martí během 9 týdnů téměř uzdravil před deportací do Španělska. Pravdou je, že bez této pomoci by José Martí nepřežil. I přes klid a péči, které se mu dostávalo se jeho zranění způsobená okovy již nikdy nepodařilo zcela vyléčit.
